Příběh obrazu Lišovské Panny Marie

Na postranním oltáři kostela sv. Václava v Lišově se nachází  vyjímečný obraz, který má zajímavou historii. Chtěla bych napsat něco o příběhu tohoto obrazu, ale i o tom, jak obraz mění život naší farnosti.

Nikdo z nás, farníků, pravděpodobně neznal historii obrazu, nevěděl o veliké úctě našich předků k obrazu  P. Marie, nevěděl nic o poutích, které se zde konaly od konce 17. do začátku 20. století. Jak snadno se zapomene, jak snadno zmizí odkaz předků.

Obnovit úctu k Panně Marii prostřednictvím tohoto obrazu dostal za úkol v roce 2013 nově příchozí polský kněz P. Martin od biskupa Jiřího Paďoura.

Pro naši farnost začíná příběh obrazu rokem 1660. Je 10 let po třicetileté válce. Lidé jsou zdecimováni válečným utrpením, nemocemi, mnoho vesnic přestalo existovat. Lišov byl před čtyřiceti lety vypálen, fara se stala na 10 let neobyvatelná. Za těchto okolností se vydává na cestu polský kněz Stanislav Gajecius. Jeho úkolem je převzít a spravovat opuštěnou lišovskou farnost.  Cesta je dlouhá , náročná a  nebezpečná. A ještě si jí komplikuje tím, že ke svým zavazadlům  přibaluje  velký obraz Panny Marie. Co ho k tomu vedlo? Jistě to byla úcta k P. Marii a osobní vztah k obrazu.

Po sedmi letech působení v roce 1667 z Lišova odchází. Důvodem je jeho špatný zdravotní stav a neshody s některými farníky „měšťáky přifařenými“. Odchází i přesto, že významně přispěl k dostavbě fary a mezi věřícími  výrazně vzrostla úcta k P. Marii. Obraz Panny Marie si chce vzít s sebou. Na naléhání a prosby farníků obraz v Lišově nechává. V této době byl obraz  umístěn na hlavním oltáři. Vymínil si však podmínku,  že 5. srpna, bude každoročně sloužena zádušní mše svatá. Pátý srpen je svátkem  P. Marie Sněžné a Madona na lišovském obraze  je od počátku jak v odborné literatuře, tak mezi věřícími, označovaná jako P. Maria Sněžná. To by znamenalo, že předlohou je obraz P. Marie Sněžné z římské baziliky di Santa Maria Maggiore, který je jedním z nejstarších vyobrazení P. Marie. Dnes se odborníci přiklání k názoru, že předlohou je obraz P. Marie Golinské. Tento obraz je umístěn na hlavním oltáři kostela sv. Ondřeje v městečku Golina a je ucíván  jako obraz Matki Boskiej Pocieszenia – Matky Boží Utěšení. A právě tady, v nedalekém klášteře, působil kněz Stanislav Gajecius.

Posuďte  sami , který z obrazů se pravděpodobně stal předlohou k namalování Lišovské P. Marie. Ještě než začnete, několik základních informací o obrazu. Po dostavbě nového kostela v roce1864 byl obraz umístěn na boční oltář. Obraz je malován na plátně, napnutém na dřevě. Má rozměr120x80 cm, autora ani stáří obrazu neznáme.S největší pravděpodobností byl v průběhu let obraz domalováván(zjemnění výrazu obličeje), z dnešního pohledu nemyslitelné, tehdy běžná praxe. Byly na něj zavěšovány votivní předměty, jako poděkování za uzdravení na přímluvu P. Marie. Některé z předmětů jsou na obraze dodnes. Obraz nebyl nikdy zkoumán.

lisovska_madonna

Jak bude příběh obrazu pokračovat, záleží pouze na nás, na naší víře, naději a lásce, bez nich bude obraz pouhým, více či méně zdařilým, uměleckým dílem.

Myslím, že úkol, který P. Martin  dostal  od biskupa Jiřího Paďoura se daří plnit a snad i  my farníci jsme mu v tomto  nápomocni.U obrazu se pravidelně v pondělí koná Mariánské večeřadlo, v květnu májové pobožnosti a v říjnu pobožnosti svatého růžence. Prostor před obrazem je místem našich proseb, poděkování a chval. My farníci cítíme, že je to místo zvláštní milosti.

Nově se u oltáře P. Marie  koná pobožnost 1. soboty v měsíci a mše svatá.  Poprvé jsme se sešli v dubnu letošního roku.

První  červnovou sobotu se farníci z Rudolfova rozhodli, že obnoví pěší poutě k Lišovské P. Marii. Dvanáct jich vyrazilo v 5:15 od rudolfovského kostela a po sedmé hodině  je společně s farníky vítal P. Martin před kostelem v Lišově. Mše svaté se zúčastnilo přibližně 100 věřících a asi každý z nás prožíval pobožnost a mši svatou ve veliké  radosti, pokoji a naději.

Usilujme o to, abychom obnovili odkaz předků a modleme se za víru našich dětí, abychom měli komu odkaz předat. Děkujme za život v míru a svobodě, protože to nám umožnilo navázat na minulost naší farnosti. Díky tomu můžeme psát o našem obrazu, konat u něho mši svatou, ale i jít bez obav na křížovou  cestu do Dunajovické hory, na májovou pobožnost ke kapli P. Marie Lurdské, naše děti mohou jet na farní tábor. Je to něco, co jsme si před třiceti lety nedovedli vůbec představit.

 

Marta Němečková